Galerie Viktora Emanuela II. v italském Miláně
Galerie Viktora Emanuela II. (italsky: Galleria Vittorio Emanuele II.) – nejstarší nákupní centrum v Itálii, které se postupně stalo turistickou atrakcí a také místem těch nejluxusnějších značek. Galerie je pojmenovala podle prvního krále italského království.
Obsah
Stavbu navrhl v roce 1861 architekt Giuseppe Mengoni a stavba byla postavena v letech 1865 – 1867. Stavba vznikala v době, kdy Itálie získala nezávislost (jde o plány pro stavbu) – i díky tomu se okamžitě stala jakýmsi symbolem této historické události.
Galerie Viktora Emanuela II. – Jako pasáž
Galerie spojuje dvě náměstí a to Piazza del Duomo s náměstí Piazza della Scala. Obě patří mezi nejdůležitější náměstí v Miláně. Krom důležitých náměstí spojuje dvě ulice: Via Ugo Foscolo a Via Silvio Pellico.
Když vyjdete z pasáže jižním směrem, tak vidíte dominantu města Duomo di Milano a jezdeckou sochu prvního italského krále Viktora Emanuela II.
U severního výstupu dojdete k soše slavného Leonadra da Vinciho, která se nachází přímo naproti výstupu z pasáže uprostřed náměstí Piazza della Scala. Na náměstí Piazza della Scala hned vedle výstupu z pasáže se také nachází světové muzeum Leonarda da Vinciho „Leonardo3“, kde můžete vidět modely strojů a digitální podoby jeho obrazů. Další muzeum na tomto náměstí se nachází naproti výstupu z pasáže: Museo Teatrale alla Scala.
Galerie Viktora Emanuela II. – Popis stavby
Střecha galerie je pokryta klenutým sklem a litinovou střechou. Tento design byl oblíbený pro arkády z 19. století, jako je například Burlington Arcade v Londýně (který byl vůbec prvním prototypem pro větší prosklené nákupní pasáže). Další podobnou galerie jsou Galerie Saint-Hubert v Bruselu (otevřena v roce 1847), Passazh v Petrohradě (otevřena v roce 1848), Galleria Umberto I v Neapoli (otevřena v roce 1890) nebo budapešťská galerie.
Milánská galerie se později stala vzorem pro další stavby v Evropě a to neminulo ani Českou republiku.
Mimořádnost Milánské stavby spočívá hlavně v rozpětí kleneb, což vytváří jedinečný efekt. Toto ve své době jedinečné dílo bylo postaveno díky spolupráci nejlepších stavitelů a architektů své doby a podílel se na něm tým několika lidí a několika zemí. Šlo hlavně o stavitele z Francie a Velké Británie, kde podobné stavby už několik let stály.
Osmiboký prostor uprostřed zastřešuje skleněná kopule, která byla větší než u dalších podobných staveb. Právě tento způsob později inspiroval další moderní nákupní centra v celé Evropě.
Na podlaze osmibokého prostoru uprostřed uvidíte 4 mozaiky, které zobrazují 4 erby hlavních měst italského království včetně Milána. Další tři erby patří městům Turín, Florencie a Řím.
Galerie Viktora Emanuela II. – Technické údaje
- Delší pasáž galerie měří 196 metrů (z náměstí Piazza del Duomo na náměstí Piazza della Scala)
- Šířka ulice – cca 14,5 metru
- Kratší pasáž galerie měří 105 metrů (z ulice Via Ugo Foscolo směrem k Via Silvio Pellico)
- Nejvyšší bod kopule nad prostředním prostorem se nachází ve výšce 46 metrů nad zemí
- Průměr kopule 39 metrů
- Podlahová plocha galerie – 4150 m2
- Plocha skla použitá pro zastřešení – 7800 m2
- Zbytek struktury se nachází 32 metrů nad zemí
- Ocelová konstrukce, která drží střechu, váží cca 350 tun
- V budovách po stranách pasáže se nachází více než 1150 místností, které jsou většinou používány jako obchodní prostory
- Po setmění se zde rozsvítí více než 500 petrolejových lamp
Galerie Viktora Emanuela II. – Historie
Stavba byla od svého vzniku několikrát opravena a prošla velkou rekonstrukcí po Druhé světové válce. Během války byla střecha galerie značně poničena při bombardování Milána.
Galerie Viktora Emanuela II. – Obchody, restaurace a hotely
V roce 2012 bylo městem znemožněno prodloužení nájemní smlouvy například s McDonadls a od roku 2013 se v pasáži nachází především maloobchodní prodejci. Jde o šperky, knihy, malby, restaurace, bary, kavárny a hotel.
Od roku 2015 zde trvale sídlí 12 historických obchodů, čímž se město chtělo zbavit nálepky podplacení od moderních velkých značek. 5 z uvedených dvanácti obchodů zde má sídlo od otevření galerie v roce 1867
12 historických obchodů:
- Cadè (1926): košile
- Caffè Biffi (1867): kavárna
- Caffè Campari (1867): bar, kavárna a čajovna
- Centenari (1867): umělecké tisky
- Fratelli Prada (1913): oblečení
- Libreria Bocca (1867): staré a moderní knihy
- Mejana (1911): příbory a nůžky
- Noli (1927): tabák
- Rizzoli (1949): knihkupectví
- Savini (1867): restaurace
- Viganò (1919): optika
Tragédie před otevřením galerie
V roce 1877 se úspěšně dokončovala tato nádherná a nadčasová stavba, chystalo se slavnostní otevření, ale oslavy přibrzdila tragedie. Pár dní před otevřením budovy pro veřejnost zde spadl a zemřel hlavní architekt stavby Giuseppe Mengoni. Po jeho smrti se prý uvažovalo o tom, že se galerie bude jmenovat podle svého autora, ale nakonec k tomu nedošlo a přednost dostal ten, který se o dobro Itálie zasloužil více.
Další zajímavosti
Všechny obchodní značky zde musí dodržovat určitá pravidla – jedním z nich jsou nápisy, které musí byt psány zlatým písmem na černém pozadí.
Říká se, že šlápnutí na erb města Turín přináší štěstí, když si k němu chvilku stoupnete, tak uvidíte nespočet lidí, kteří to udělají.
Osmihran uprostřed galerie slouží jako časté místo pro setkání zdejších obyvatel.
Dostupnost Galerie Viktora Emanuela II.
Galerie je pro turisty velmi dobře dostupná pomocí městského metra, stejně jako celé centrum města. Můžete přijet linkou M1 nebo M3 a vystoupíte na stanici Duomo.